Na místě dnešního zámku je již roku 1347 připomínána tvrz patřící vladykům z Kralic. Ta je pravděpodobně obsažena v nynějším severním zalomeném křídle zámku. Prvním doloženým majitelem tvrze byl Vít z Kralic, který držel Moravec v letech 1374 – 1386. Roku 1406 prodává jeho syn Blud z Kralic celé panství Staňkovi z Chvališova, který se poté začíná psát „z Moravce“.
Po Staňkově smrti zdědily Moravec jeho dvě dcery – Barbora, manželka Brikcího ze Zvole a Anna, manželka Onše z Olešničky a Tečic. Roku 1437 drží moravecké panství pouze Anna, která mezitím ovdověla. Ta však podruhé uzavřela sňatek s Janem Langastou z Věstoňovic, se kterým spravuje moravecké panství až do roku 1448. Poté se ujímá správy Annin syn Gedeon z Olešnice, jenž je zde zmiňován ještě v roce 1492. Roku 1515 prodává Gedeonův syn Jiřík panství Benešovi z Vahančic, to však po čase opět mění majitele.
Roku 1531 ho kupuje za 2.250 kop grošů od Benešova syna Jana Vahanského z Vahančic významný moravský šlechtic, nejvyšší komorník a zemský hejtman markrabství Moravského Jan z Pernštejna. Po Janově smrti roku 1548 zdědil panství jeho syn Vojtěch z Pernštejna, který je roku 1560 přenechává svému bratru Vratislavovi.
Za vlády Pernštejnů moravecká tvrz pustla, ale již roku 1568 ji nechává nový majitel Zdeněk Lhotský z Ptení obnovit v renesančním slohu. V roce 1595 prodává jeho syn Václav celé panství za 21.000 zlatých Janu staršímu Muňkovi z Ivančic. V této době se začíná uzavírat jedna kapitola dějin Moravce. Janův dědic Vilém Muňka se aktivně podílel na českém stavovském povstání v roce 1618, a proto je po bitvě na Bílé hoře nucen emigrovat a jeho majetek – včetně Moravce – je zkonfiskován.
V roce 1624 bylo panství prodáno královskou komorou za 38.000 zlatých Janu Jakubu Magnisovi. Pravděpodobně Magnisové přestavěli tvrz do podoby pozdně renesančního trojkřídlého dvoupatrového zámku s kaplí, arkádovými lodžiemi v nádvoří a bosovaným portálem průjezdu. Roku 1630 kupuje moravecké panství za 77.000 zlatých lombardský obchodník Jan Baptista Bergamesco. Ten se v roce 1661, po povýšení do rytířského stavu, začíná psát „z Moravce“.
Po Janově smrti spravovala do roku 1675 panství, připsané Bergamescovu synu Janu Kazimírovi, jeho žena Dorota. Syn Jana Kazimíra František Kazimír z Moravce odstupuje panství roku 1744 za 310.000 zlatých svému nejstaršímu mužskému potomkovi, hejtmanovi jihlavského kraje Karlovi. Ten v roce 1756 odprodal silně zadlužený majetek (400.000 zlatých) svému největšímu věřiteli Josefu Toussaintovi.
Po Josefově smrti zdědil Moravec jeho syn Filip, který však celé panství prohospodařil. Konkurzním řízením bylo prodáno roku 1792 za 224.000 zlatých Karlu Seldernovi. Za jeho správy byl majetek roku 1794 prodloužen jižním směrem o budovy ve tvaru „T“ a na východní straně byl vystavěn barokní kostel, na západní straně bylo k ohradní zdi přistavěno vysuté křídlo s terasou. Roku 1799 kupuje Moravec za 300.000 zlatých Marie Anna hraběnka Maldeghemová.
Roku 1820 prodává její syn Karel panství moravskému gubernátorovi hraběti Antonínu Bedřichu Mitrovskému, jednomu ze zakladatelů moravského zemského (tehdy Františkova) muzea. Za jeho vlastnictví zámek i s kostelem 17.4.1825 vyhořel. Po požáru byl Moravec opraven a částečně přestavěn v klasicistním slohu, ovšem již jen jako jednopatrový. Kolem něho byl při této příležitosti vybudován i rozlehlý park. V této podobě je objekt uchován dodnes.
V roce 1834 koupil opravený zámek císařský komoří hrabě Bedřich Fünfkirchen. Ten v roce 1842 prodává panství Luise princezně Vasa. Po její smrti roku 1854 spravuje Moravec její dcera Karola, manželka saského korunního prince a pozdějšího krále Alberta I. (1873 – 1902). Ta ve vsi roku 1879 zřídila starobinec – Louisin dům – k uctění památky své matky. V současnosti se v něm nachází Charitní domov. Roku 1858 kupuje panství za 485.000 zlatých Gabriel Gudenus.
Roku 1874 dědí Moravec jeho dva synové Jindřich a Gabriel, od roku 1881 jej pak vlastní Gabriel (pozdější hrabě Gudenus) sám. Právě on založil v zámeckém parku sbírku exotických dřevin. Po Gabrielově smrti roku 1917 zdědila panství jeho dcera Karola, provdaná za barona Jiřího Nádherného z Adršpachu.
Posledním šlechtickým majitelem byl pak jejich syn Jiří Nádherný, který zde pobýval až do roku 1946, kdy byl objekt zestátněn. Tehdy činila celková výměra velkostatku 1884 ha, z toho 645 ha orné půdy, 139 ha rybníků a 1100 ha lesů.
V létě roku 1946 byla do zámku umístěna zotavovna nadace Vojtěch z Brna. Dne 1.5.1947 převzal zámek Československý červený kříž, který zadaptoval vnitřní prostory a umístil sem dětskou zotavovnu. Ta přešla od 1.10.1949 do vlastnictví státu. Sociálním účelům pak zámek sloužil až do podzimu roku 1995, na jaře 1996 jej převzalo do správy Moravské zemské muzeum v Brně.
Přilehlý farní kostel Nalezení a povýšení svatého Kříže (původně zámecká kaple, později přestavěná na kostel) byl po požáru roku 1825 znovu obnoven a roku 1890 byla přestavěna původní dřevěná věž na zděnou.
Naproti Louisina domu bylo roku 1907 na popud pátera Kašpara Dundy postaveno sanatorium, které sloužilo mimo jiné k dožití kněžím, odsunutým v 50. letech z farních úřadů.
K sýpce přiléhající k zámeckému patku je přimknutý hřbitůvek velmi pěkně udržovaný a zajímavý především tím, že zde naleznete hroby stovky kněží, kteří dožili ve zdejším charitním domě.
Článek náhodně objevený na internetu, který velmi dobře vystihl naše pocity v době, kdy jsme se rozhodovali, zda objekt ve kterém jsme vybudovali penzion máme za tímto účelem koupit. Když jsme se na objekt přijeli podívat, svítilo nádherně sluníčko, bylo jaro, vše v parku pučelo, rhododendrony a azalky byly v plném květu a to nás asi dostalo. Psal se rok 2005.
Upraveno, originál zde.
